Historie

České sklo, označované také jako Bohemia Crystal, je sklo vyráběné v regionu Čech, části nynější České republiky. Sklářství se na českém území rozvíjelo především v horských oblastech. Nejstarší archeologické výzkumy sklářských lokalit v regionu pocházejí z doby kolem roku 1250 a nacházejí se v Lužických horách v severních Čechách. Tyto oblasti měly dostatek základních surovin potřebných pro výrobu skla.

Čeští skláři objevili potaš v kombinaci s křídou a vytvořili čiré bezbarvé sklo, které bylo stabilnější než sklo z Itálie. V 16. století byl poprvé použit termín český křišťál, aby se jeho kvality odlišily od skla vyrobeného jinde. Toto sklo neobsahovalo žádné olovo, jak se běžně předpokládá. Český křišťál se stal vyhledávaným produktem a v 17. století dominuje evropskému trhu a po více než století předčilo ostatní křišťálové sklo. O sto let později bylo zjištěno, že přidání oxidu olovnatého výrazně zlepšilo optické vlastnosti křišťálu. Vznikl tak olovnatý křišťál a rozšířil se do celého světa.

V roce 1724 získal královskou licenci na výrobu lustrů brusič skla Josef Palme. První dílna na výrobu lustrů vznikla na území dnešního města Kamenický Šenov v severních Čechách. České křišťálové lustry byly až do poloviny 18. století v Evropě velmi oblíbené a ovlivnily vývoj a styl budoucích lustrů po celém světě.

Místní specialitou jsou svítidla a lustry Marie Terezie, rakousko-uherské císařovny, která si je zamilovala, a proto je po ní pojmenována. Lustry Marie Terezie mají kovová ramena, která jsou obložena dutými skleněnými lištami. Tyto lišty jsou připevněny k ramenům pomocí skleněných rozet. Tento výrobní postup umožňuje vyrábět větší a pevnější konstrukce klasických lustrů.